Duben 2010

Letní déšť

5. dubna 2010 v 10:53 | Copyright © Maura, 2008 - 2012 |  Hry světla a stínů
Tak zvolna a lehce padá letní déšť,
k závrati vůně tak omamná.
Čeří hladiny jezer a milých řek,
letní ta chvíle je záhadná.

Každý list stromu touží ty kapky nést,
by zlíbán sluncem léta směl být.
Sveden svou touhou a záhy opuštěn,
o letních přívalech může snít. 

Jsem stejná jak strom, a ty jsi mým deštěm,
jak přicházíš snící zahradou.
Hvězda ranní se vzhlíží v rose ještě,
v letních ránech, s vůní nádhernou.

Potkal jsem ji v dešti

5. dubna 2010 v 10:40 | Copyright © Maura, 2008 - 2012 |  Adam mne má rád
Za úplatek mlčení, za skromný peníz,
od ženy jsem si polibek koupil. 
Díval jsem se na ni, jak déšť vlasy plení.
Tak jsem ji do dnů najednou vstoupil.

Ona penízek na šňůrku zavěsila,
vlasy si stočila do drdůlku.
Řekla mi, že snad mne dobře pochopila
a psala své jméno na cedulku.

Z mraků se slunce prostřelo po obloze.
Navíc je krásná, zírám v údivu.
Vždyť v tom dešti vyhlížela tak uboze!
Já myslím, že nejsem už naživu.


Jsi ten první!

5. dubna 2010 v 2:53 | Copyright © Maura, 2008 - 2012 |  Adam mne má rád
Plameny v krbu se rozhořely,
držíš mne a tiše si sníš.
Oba jsme si city opláceli,
spíš v dobrém, přece to sám víš.

Ty tak rád mlčíš a nebo zpíváš,
že bys láskou snad ochořel.
V noci se do nebe tak sám díváš.
Oheň už dávno vyhořel.

Z rozkvetlých hvězd mi kytici vážeš,
tkáš mi závoj z ranní mlhy.
Očima, ne slovy, se mě tážeš,
zda-li první jsi, či druhý.


Co láska znamená?

5. dubna 2010 v 1:01 | Copyright © Maura, 2008 - 2012 |  Adam mne má rád
Už mizí ten mlhavý příkrov nad lesy,
dívám se, zda jaro zas nepřichází.
Nic není co hřeje a co potěší.
Ani láska, s krásnou, leč zákeřnou tváří.

Mám se možná modlit v trávě, pod nebesy?
Mám vzývat tu bohyni s dvojí tváří?
Nebo snad spěchat k ní se svou depeší
a trhat jen listy v loňském kalendáři?

Ach, co jsou platné ty všechny "ty noblesy",
když cesta je marná za velkou září.
Kdo lásku kdy poznal, více neřeší,
zda je coura či božstvo se svatozáří.

Nezávidím

4. dubna 2010 v 12:47 | Copyright © Maura, 2008 - 2012 |  Hry světla a stínů
Nezávidím andělům, že křídla mají,
ani jejich úděl ne.
Prý na zlaté horny pánubohu hrají,
v nebi, vždycky v poledne.

Nezávidím ptákům, létat sami mohou,
i já s básní se vznáším.
Po světě si kráčím, se svou starou loutnou,
hvězdy v úsvitu zháším.


Paridově soudu a mužských snech

4. dubna 2010 v 10:26 | Copyright (c) Maura, 2008 |  Hry světla a stínů
Ve snu se muži často stává,
že vidí, o čem v bdění sní.
Po jiné touha nepřestává.
Však s jednou se milovat smí!

Zjeví-li se mu dívka plavá
pak po brunetě se ohlíží.
Taková je pro mě pravá!
A jen o ni sní bez potíží.

Však každá je podezíravá.
A hlídá si ty mužské sny.
Hru barev ráda rozehrává!
Teď aby vlasy rychle schly...

Zrození lásky

4. dubna 2010 v 10:25 | Copyright (c) Maura, 2008 |  Hry světla a stínů
Svítá. A noc právě odcházela,
jen její parfém lehce zavanul.
Listy se chvějí, jak mladá žena,
kterou jeden muž včera uhranul.

Stála, jako bílá citadela,
tváře duch moře lehce ovanul,
Jak kniha je sotva rozečtena.
To oheň lásky v srdci zaplanul.

Jen málo

4. dubna 2010 v 10:24 | Copyright (c) Maura, 2008 |  Hry světla a stínů
Toužím mít kousek od všeho, co je krásné,
byť jen drobeček, co tu na mne zbyl.
Z květů jen plátek, z nebe to modrojasné,
žílu z kamene, kterou v sobě skryl.

Toužím mít maličko od všeho s jemností,
z růží trny, tu věrnou krásy stráž.
Z hudby fantazii, z knihy pak moudrosti,
vždy je uslyšíš, když se zajímáš.

Toužím mít od všeho drtínek z milosti,
nechci nic, co souzeno mi není.
Kdo slepotou je raněn z lidské tuposti,
nevidí než zmar a smutné tlení.