Květen 2011

Vřesovišrě

8. května 2011 v 1:29 | Copyright © Maura, 2008 - 2012 |  Romantika
Ve sněhu jsou cesty ještě kluzké
a stopy zvěře vedou do lesů.
Padají vločky z nebe tak hustě!
A vítr si zazpívá z partesů.

Moje myšlenky tak strašně smutné,
však ti je také brzy přinesu.
Složím je do veršů ve vší úctě
a večer je do ouška přednesu.

Že jsem tak čekala na výkupné,
když v létě jsi šeptal mi do vlasů.
V zajetí jsi se choval tak mužně,
však z podzimu ztratil ses do vřesu.

Rozchod

8. května 2011 v 1:27 | Copyright © Maura, 2008 - 2012 |  Romantika
Pokorně stála´s vedle mne,
jen úsměv zbyl z té krásné mladé dívky.
Co se to stalo? Nevím sám.
Nejdu už dál a tiše říkám - díky.

Nemohu dál, a to je vše!
Osud nemá pod textem vysvětlivky.
Sny neletí už ke hvězdám.
Bez nich jsem ztracený, tak říkám - díky.

A srdce si snad trochu lže!
Možná, že ve snech hladím tvoje křivky.
A láska z lásky. Vzpomínám ...
Stále jsi tak krásná - však díky, díky.

Nebudu hrát v té truchlohře!
Odejdu tak sám a zadními dvířky.
O vše tě lásko okrádám!
Zlomil jsem klíč - a tiše šeptám díky ...

Tajemství

8. května 2011 v 1:26 | (c) Maura, 2009 |  Romantika
Až se tvé oči probudí do chladného rána
a ze stromů bude padat zmrzlý sníh,
za mdlého rozbřesku je má báseň rozepsána.
Cosi mi řeklo, že ti ji poslat smím.

Přečti ji, prosím, ta slova jsou jen pochytána,
z myšlenek, pocitů, o čem člověk sní.
Svítá už - obloha je ještě rozestlána
a chladný rozum nad citem stále bdí.

Láká tě snad maličko má uzamčená brána?
A potom rád od ní zahodíš můj klíč.
Nejsi má kořist, co smí být smutkem rozsápána
a já bych nesměla jít tvé touze vstříc.

Píseň o lásce

8. května 2011 v 1:12 | (c) Maura, 2009 |  Láska
Pro bolest duše nechápu,
čím jsem dnes a čím jsem byla včera.
Můj smutek má jméno nedůvěra.
Už vím co vím. V tom netápu.

Lásko má, matko návratů,
nevrátím-li se zpět do večera,
půjč mi ta bílá andělská pera
a vezmi tíseň z přehmatů.

A z lásky, když cit je ponížený,
svádím zápas z pozic ženy,
tak žádá láska, čistota.

A v srdci jsi cit ten posvětila,
ty modrá, krásná, tak milá,
v mém srdci není prázdnota.

Jarní sonet

8. května 2011 v 1:11 | (c) Maura, 2009 |  Láska
Na prstu otlak od prstýnku,
v tváři vrásku ženáčů,
oči visely chvilku.
Oči lásky hledačů.

A co když jde o menší mýlku?
Po ženatých nepláču.
Kapka potu na knírku.
A úsměv rozsévačů.

Večerem zahrada zavoněla,
na cestě svítil oblázek,
měla jsem mnoho otázek.

A tak jsem se nočním chladem chvěla!
Pryč s nevěrou, ty zakletý!
Než sex, radši psát sonety.
.3.2011

Jsem jak ty přeludy

8. května 2011 v 0:58 | (c) Maura, 2009 |  Láska
Jsem jako přeludy s maskou ženy,
někdy mi bývá nejhůře.
Když líbám tě, tak jak naposledy,
bohyně blízká nestvůře.

Mé prsty jak struny nataženy,
povolné něžné drezůře,
vyťukat písmena z abecedy.
Neujdou přísné cenzuře!

Mou masku mi sejmi jako slupku.
Touha se svíjí kolem pupku.
Hraješ si zbytečně na dobráka.

V lásce mi chybí revoluce!
Proč mi tak svíráš moje ruce?
Tak, taková láska mne neláká!




Já žárlím

8. května 2011 v 0:57 | Copyright © Maura, 2008 - 2012 |  Láska
Lidé si vskutku nerozumí,
motají se jim myšlenky.
Záletné, hříšné milenky!
A noci jejich kroky tlumí.

A tak žijí jak na výsluní.
Luští si svoje tajenky,
v kabelce loví řasenky.
V osudech mužů klidně trůní.

Já žárlím a vím, jak se na ně díváš!
Až k závrati žárlím na tebe
a cloumá se mnou prudký hněv!

To není láska. To je bída bídná!
Já upírám pohled na nebe.
Kéž bys tak viděl jenom mě!

Zlomená láska

8. května 2011 v 0:56 | Copyright © Maura, 2008 - 2012 |  Romantika
Zatímco v osudu je rozhodnuto,
srdce odmítá pravdu pochopit.
Je to tak těžké, a je mi líto,
že musím svou lásku navždy opustit.

A řeka plyne v tom truchlivém čase,
stromy se nad ní tiše sklánějí.
Hvězdy vyšly a je tu tak krásně,
že city k tobě se mocně poutají.

Do písku napíšu, že tě mám ráda,
kdo mi to může asi zazlívat?
Kéž by se zas vrátila ta rána,
když jsme se nebáli spolu milovat.

Osudu vzdoruji, ten milost nezná,
láska je víc, než jeho zákony.
Jednou nás povede naše hvězda,
jen ať nás zármutek nyní nezlomí.

Jsme němí

8. května 2011 v 0:55 | (c) Maura, 2009 |  Romantika
Prochází krajinou, bledý jak ty,
když po probdělé noci snídáš.
Jako ty míváš, i on má své sny,
ráno je však rád zapomínáš.

Ta slova, co tak skrýváš mezi rty!
Do noci z okna jen tak zíráš.
Nešílíš lásko, měsíc ti jen zbyl,
tajemně s ním v noci mluvíváš.

Kde jsou ty časy, kdy jsme si snili
a láska si plula nad námi.
Úžasem němí v čase jsme žili.

A nyní nám slova asi chybí!
Procházím tichými mukami,
vítr mi ztrhl noční košili.
Publikoval(a): Maura, 1.4.2011

Až se mne řeka

8. května 2011 v 0:49 | (c) Maura, 2009 |  Láska
Až se mne řeka bude z jara ptát,
zda chci jít s tebou po nábřeží,
řeknu jí - ano! Nesmím se bát.
Pravda je v tom, kdo věří.

Až slunce se dotkne paprsky svými
a tvůj krok přidá se k mému,
v poupátcích pod sněhem stulenými,
rozpustí strach, rozpustí trému.

A budu to já! Budu ta žena,
ve vzpomínkách tvých stokrát milována,
opuštěná i tisíckrát zatracená,
v životě a lásce tolik sama.

Neboj se vložit do lásky své,
srdce, jež uchopím v ruce
a z víry ztichlé, nevyřčené,
naděje v rytmu života tluče.

Chci být jen tebou něžně milována.
nic víc - a nikdy víc už sama.